Trocha poezie :o)

Pták v trní

Podle jedné legendy žije na světě pták,
který zazpívá jen jednou za život,
sladčeji než jakékoli jiné stvoření na této zemi.
Od chvíle kdy vyletí z hnízda,
hledá trnitý strom
a neustane, dokud ho nenalezne.
Potom se v těch nehostinných větvích rozezpívá
a na nejdelší a nejostřejší trn se nabodne.
Umíraje se vypne ve smrtelných mukách
a krásněji než skřivan či slavík
zazpívá jednu jedinečnou píseň,
za kterou zaplatí životem.
Ale celý svět zmlkne a naslouchá
a Bůh na nebesích se usmívá.
Neboť to nejlepší se vykoupí
jen velikou bolestí...
Alespoň tak praví ona legenda.

Z knihy Ptáci v trní od Colleen McCulloughové

Svíce, jež pohasíná

Jsem jako svíce, jež pohasíná
Co trápí mě, svět nezajímá
Ja skomírám lásko pro tebe
Jen s tebou dostanu se do nebe
Jen s tebou je možné, možné cokoliv
Jen pro tebe mě srdce zabolí
Já všude vidím tvoji tvář
Mně k tobě vábí zvlaštní zář
Ty muka skorem vraždící
si pohrávají se svící
Se svící, co spaluje
každého, kdo miluje.

Tomáš Šafr, září 2000

Victor Hugo
Bídníci

Bída, znovu to zdůrazňujeme, mu byla dobrou učitelkou. Chudoba v mládí, nezkazí-li slabocha, má tu úžasnou vlastnost, že obrací všechnu vůli k činu a celou duši k touze. Chudoba rázem obnažuje hmotný život a ukazuje jeho ošklivost; proto nabádá k vzletu do života ideálního. ... Od sobectví trpícího člověka přejde k soucitu člověka hloubajícího. Probudí se v něm báječný cit, zapomene na vlastní já a cítí s ostatními. Když pomyslí na nesčetné rozkoše, které příroda nabízí a dává plnými hrstmi otevřeným duším, počne on, milionář ducha, litovat milionáře peněz.

III MARIUS, kniha pátá - Výtečnost neštěstí, 3 Dospělý Marius

Kdyby nám byla dána schopnost pohledět hmotným okem do svědomí druhého, soudili bychom jistě člověka bezpečněji podle toho, o čem sní, než podle toho, o čem přemýšlí. V myšlence je vůle, ale ve snu není. Sen je bezprostřední, bere a uchovává si podobu našeho ducha ve velikosti i v ideálu; nic nevychází příměji a upřímněji z hlouby duše než bezděčné a nezměrné touhy po skvělých výšinách osudu. V této touze najde se spíše povaha člověka než ve složitých, opodstatněných a urovnaných myšlenkách. Postavy spředené naší obrazotvorností se nám podobají nejvíc. Každý podle své povahy sní o neznámém a nemožném.

III MARIUS, kniha pátá - Výtečnost neštěstí, 5 Chudoba, dobrá sousedka bídy

Láska nezná střední cestu; buď ničí, nebo spasí. V tomto dilematu je celý lidský osud. Žádná osudovost neklade tak neúprosně otázku zatracení nebo spásy jako láska. Láska znamená život, neznamená-li smrt. Kolébku; a také rakev. Stejný cit říká v lidském srdci ano nebo ne. Ze všech věcí, které Bůh stvořil, je lidské srdce způsobilé vydat ze sebe nejvíce světla, ale bohužel také nejvíce tmy.

IV IDYLA ULICE PLUMET A EPOPEJ ULICE SAINT-DENIS, kniha osmá - Okouzlení a zármutek, 1 Jasné světlo

Mylně se domníváte, že šťastná a čistá láska dělá člověka lepším; prostě, jak jsme zjistili, zapomíná. V tomto stavu člověk zapomíná být špatný, ale zapomíná také být dobrý. Vděčnost, povinnost, závažné a naléhavé vzpomínky mizí.

IV IDYLA ULICE PLUMET A EPOPEJ ULICE SAINT-DENIS, kniha osmá - Okouzlení a zármutek, 3 Počátek stínu